Lumir Nykl, text na vernisaz Ja valcim valcik

Ahoj, tak nejprve něco o něm.

Jmenuje se JA, je mu 32 let.

Je JA s Popgeju český Angelo Badalamenti? Sám sobě, bez Popgeju by pak byl polská Eva Hesse? Ostrava, Cieszyn nebo New York?
Jako památná věta Williama Wallace jinde, je hadí sako Nicolase Cage ve Wild at heart symbolem svobody. Rtěnka rozmazaná po obličeji taky není symbolem jen ve filmu. JA mu říká Zběsilost v srdci.

„My to cítíme srdíčkem“ by bylo těžší přeložit. A to mluvíme jen o pojmu. Stejně jako Radical camping je to pokus o přeložení pocitu válčení z příměstského tábora umění mimo centrum.

„Rozprostírání dobra je soustavný proces s proměnlivou intenzitou. Není závislý na umělecké scéně.“ Na umění je totiž pořád velice zajímavé, že může být zábavou i těžkou prací. Regulérní prací jako kurátor nebo přímo jako tvůrce. Nebo filozoficky podloženou výtvarkou.

JA válčí valčík. Má „tu“ výstavu, „ten“ koncert. Prodává? Vystavuje. Změnily se podmínky životní, ale „to“ se nezměnilo, princip zůstává čerstvý. Tento dům už není prokletý. Mění se obývací stěna a knihy v ní nebo bundy v předsíni. Celý je ale podle pravítka pevného jako WTC. Perspektywa v začarovaných černých kruzích. Dřív, než na fotky sedne prach, sedají samy na sebe.

Stojíme v místnosti se zrcadlem za zády, mikinu GAP obrácenou kapucou přes tvář a kalhoty zipem dozadu. Je to tam předem nebo až potom? Dabér mluví naším jazykem, kterému ale nerozumíme. Kdo je tu Godzilla a kdo Džapan? Je to tam předtím nebo potom? Je snad jasnější, kde má abeceda początek, než jestli tento pociąg svěžího kurzu opravdu někdy zastaví ve stanici Fuck.