" Jakub Adamec studoval v Ostravě u Petra Lysáčka (2002-2007) a skupina I love 69 Popgejů, jejímž je členem, byla projektem, přes který se v té době znovu skloňovalo označení „ostravská scéna“ v kontextu nastupující generace. Jakub Adamec pochází z Valašského Meziříčí, kde také studoval na střední uměleckoprůmyslové škole, tam se seznámil s Pavlem Pernickým, spolu založili hudební skupinu IL69PG (2001) a spolu ji dosud drží při životě. V době ostravského působení tvořili IL69PG ještě Zdeněk Vichr a Petr Štark, původně středoškolská hudební skupina se přirozeně stala také skupinou výtvarnou, sami zakládající členové však nerozlišují mezi polohou hudební a vizuální, IL69PG lze označit za vibrující vizualizovanou skupinovou identitu budovanou s bytostnou přímostí. Z Valašského Meziříčí přišlo tehdy do Ostravy studovat víc lidí, Popgeji byli první. Pavla Malinová, Pavel Ptáčník a Jan Vytiska měli hudební skupinu Like She, Pavel Pernický s Terezou Krainovou vystupovali (a vystupují) jako Marius Konvoj, společný label dostal název Vole love production, pravidelně byl pořádán festival Nuova. Mnoho textů o IL69PG oplývá citacemi z jejich písní, které zdá se nejpříhodněji vystihují energii a trashovou povahu jejich audiovizuální produkce. Plakáty, projekce, kostýmy, rekvizity. Jakub Adamec je také zakladatelem sklepní galerie Strážná věž (2005-2007). Dva roky nesoustavného výstavního vernisážového programu (Record, Rafani, Václav Stratil, 103 coil ad.) zakončil kamarádský fotbal na trávníku sneseném pro ten účel ze zahrady do sklepa. (Smutný byl pohled na instalaci IL69PG na výstavě Aloha ovar nuova (Galerie Václava Špály, 2008) vyvolávající ještě nepříliš vzdálené duchy poslední silné etapy čitelnosti „ostravské scény“.) Rámec samostatné tvorby Jakuba Adamce tvoří, jak vystihuje Lumír Nykl v textu k poslední Adamcově výstavě, zájem o historii (také historii umění) a historii vlastní. Sebeprezentací, sebehistorizací i vizionářskou sebeprojekcí v parodicky narušovaných kontextech světa umění a osobních zpovědích tvaruje Adamec prostředí jemu nejbližší. Osobní identita jako „komunita“ (Lumír Nykl), umění jako prostředek změny, kde dobro je základním motivem. Od roku 2012 působí Jakub Adamec jako kurátor Galerie města Třince. Jeho třinecká mise i předchozí projekty s Magdou Jańczuk (Something over the rainbow, 2008; Strom štěstí, 2009) překračují hranice umělecké ambice i osobní alternativy, jsou široce otevřenými výzvami umění a životu." - Artlist, text Blanka Švédová, 2014
﷯
J A K U B A D A M E C
 " Domnívám se, že audiovizuální tvorba Jakuba Adamce má potenciál revidovat pomyslný střední proud filmového umění a naopak. Zároveň bych touto prací rád upozornil na provázanost tvorby filmových tvůrců a výtvarných umělců, které jsou často odbornou i laickou veřejností považovány za oddělené. Vzhledem k tomu, že je tvorba výtvarných umělců označovaných jako Ostravská scéna v rámci filmových studií neznáma, tak v kapitole Ostravská scéna a audiovizuální tvorba stručně představím tuto uměleckou tradici. Není mým záměrem pátrat po striktně jednotícím tématu, na jehož základě by bylo možné číst díla všech umělců spojených s Ostravským regionem. Také se nesnažím pojmenovávat nebo nastavovat její hranice (např. přesným vyjmenováním jejích členů). Mým záměrem je pojmenovat jádro skupiny výtvarných umělců, které spojuje práce s audiovizuálními médii, tvůrčí přístup, obsahová témata a vytvořit tak historický kontext pro další část své práce, ve které se podrobněji věnuji dílu Turbo Shut Up Armageddon Jakuba Adamce. Adamec reprezentuje aktuální podobu poetiky typické pro Ostravskou scénu. Pokud sledujete jeho tvorbu, je možné pozorovat neustále přítomnou nadsázku či zlehčování, přestože se jedná o témata, která takový přístup přímo neasociují a smích při jejich sledování není běžnou reakcí. Ve snaze pojmenovat tento prvek mi byla důležitým vodítkem Teorie Komiky od Vladimíra Boreckého,1 která mě rozpomněla, že humor není pouze nevázanou momentální erupcí emocionálního přetlaku, ale projevuje se také skrytě a takový jeho povrchový projev je pouze občasný. Tuto mou domněnku mi potvrdil i Eduard Petrů v knize Zrcadlo Skutečnosti,2 kde z pohledu historie dokládá, že parodie nemusí být tvořená primárně pro pobavení recipienta, ale že jejím účelem je narušovat naší představu skutečnosti, proto jsem se začal nahlížet na tvorbu Jakuba Adamce z hlediska parodie. Posléze jsem hledal ideální terminologické vyjádření parodie v Adamcově tvorbě. Autor vychází z vlastního pojetí reality a parodická metoda je na určité představě reality postavena, proto jsem zvolil označení diskurz. Vycházím z chápání termínu diskurz, který používá Michel Foucault ve svém díle Archeologie vědění.3 Foucault potřebnost tohoto termínu zdůvodňuje tak, že pojmy nenesou stále stejný význam, ale jsou historicky proměnné a nabývají smysluplný význam pouze v daném historicko – kulturním kontextu. Za potřebný kontext ve svém díle považuji autorský přístup Jakuba Adamce. Cílem mé práce je analyzovat Adamcovo dílo Turbo Shut Up Armageddon a skrze výsledky analýzy stanovit základní specifika jeho parodického diskurzu." - úvod k textu Kryštofa Pohla "Parodicky diskurz v díle Jakuba Adamce", 2014 celý text zde summary text here odkaz k textu Lumíra Nikla k vernisáži "Já válčím valčík", Galerie Patricia Milano, Praha, 2013  Jakub Adamec je známý z šílené kapely I Love 69 Popgeju. Jejich poslední album "Let’s Gold Corridor" bylo některými českými kritiky považováno za "možná nejlepší české album posledních několika let", a přesto že kvůli jeho obsahu, by to mohlo vypadat jako riskantní nebo dokonce kontroverzní soud, něco na tom rozhodně bude.
Jakub už několik let žije v Polsku a po celou dobu spolupracuje s polskými a českých umělci. Je autorem, který se zabývá různými oblastmi umění, psychedelickým, post-popovým magmatem na hranici notorického výbuchu. Je odvážný a radikální, obhajuje svou vizi světa přesně a bez kompromisů. "TRAVELLING IN TIME (ŚWIEŻY KURZ/SVĚŽÍ KURZ)“ je souhrnem různých dosavadních činností, ale současně, jak název napovídá, obratem na nový kurz. Všechny skladby byly vytvořeny na základě audiotracků ke krátkým video filmům, které Jakub vytvořil v období posledních několika let. Na desku tyto audiostopy ovšem solidně přebudoval, rozšířil, místo chybějícího obrazu bylo zaplněno hudbou a slovy. Výsledkem je deník osobního světa, ve kterém se ale odráží všechno to, co je kolem nás. Hlediska a kaleidoskopy. A paprsky. - úryvek z textu Jana Mikuly
celý text zde full text here odkaz k textu Maxima Horowitze z Dezinfetaminu č. 3, 2009 odkaz k textu Václava Mílka z katalogu k výstavě V. Zlínský salon mladých, 2009 link to Václav Mílek text, catalogue for the 5th Zlín Youth Salon odkaz k textu Jiřího Ptáčka z časopisu Fotograf č. 10 (Eroticon), 2008 link to Jiří Ptáček’s text, Fotograf magazine, No 10 (Eroticon) odkaz k textu Edith Jeřábkové z časopisu A2 č. 41 (Ostravská specifika), 2007
link to Edith Jeřábková’s text, A2 magazine No 41 (Ostravian specifics)